Fenomenální Čáslavská, náprava reputace i nejdojemnější moment. Připomeňte si 60 let od ikonických her v Tokiu
Před šedesáti lety 10. října byly zahájeny první olympijské hry konané v Asii. Tokio mělo hostit největší globální sportovní akci už v roce 1940, ale druhá světová válka odsunula pořádání her o 24 let. Nakonec šlo o jednu z nejkrásnějších olympiád, kde nesmazatelnou stopu zanechala Československá výprava v čele s gymnastkou Věrou Čáslavskou.
Celkem dvacet osm let plánování, čtyři roky výstavby, a nakonec úžasné představení Země vycházejícího slunce. Japonsko hostilo 5541 sportovců z 94 zemí světa a předvedlo se jako hospodářská velmoc. V Tokiu vyrostly moderní mrakodrapy, luxusní hotely a obchodní domy. Mezi největšími městy začaly jezdit vlaky Šinkansen na vůbec první vysokorychlostní trati na světě. Olympijské hry v Tokiu tak zvýšily prestiž Japonska, jež ze sebe definitivně smylo nálepku zaostalé asijské země. Milí a ochotní hostitelé dali zapomenout na to, že ještě před 19 lety stáli během druhé světové války na straně agresorů.
Jeden z nejdojemnějších momentů historie se odehrál právě 10. října během slavnostního zahájení. Olympijský oheň zažehnul před 80 tisící diváky devatenáctiletý Japonec Jošinori Sakai, který se narodil v Hirošimě v den, kdy na město dopadla atomová bomba a srovnala ho se zemí. Sakai zázračně přežil a v Tokiu se stal symbolem míru. Další nezapomenutelný okamžik nastal během ceremoniálu ve chvíli, kdy nad stadionem vytvořili piloti stíhaček obří olympijské kruhy.
Bez zahajovacího ceremoniálu se olympijské hry neobejdou. Stejně jako se posouvají dopředu sportovní výkony, je tomu tak i u zahajovacích ceremoniálů. Na některé se vzpomíná dlouho poté.
Skvělá atmosféra v Japonsku pravděpodobně povzbudila i československé sportovce. Vždyť na hrách vybojovali pět zlatých, šest stříbrných a tři bronzové medaile. Tehdy šlo historicky o nejlepší výsledek naší výpravy v historii.
„Když cvičila, bylo naprosté ticho. To se nestalo ještě při žádném olympijském závodě.
Největší hvězdou celé olympiády se stala dvaadvacetiletá gymnastka Věra Čáslavská. Poslední měsíce před hrami trénovala denně 4 až 5 hodin, dopoledne chodila do práce a večer studovala. Do Japonska odjížděla jako korunní princezna gymnastiky a domů se vracela jako královna. Fanoušci si jí zamilovali a hltali každý její pohyb.
V roce 1964 se konaly olympijské hry v Tokiu poprvé. Tehdy se dnes pulzující megalopole teprve vzpamatovávala ze druhé světové války. Japonsko využilo olympiády jako příležitosti ukázat se světu – a to se povedlo. Jednotlivá sportoviště byla rozdělena do tří parků v přírodním prostředí. Zcela ikonickou stavbou her se stala Yoyogi National Gymnasium od nejdůležitějšího japonského architekta 20. století Kenzó Tangea, která představovala unikátní architektonické propojení dvou tělocvičen.
„Když cvičila, bylo naprosté ticho. To se nestalo ještě při žádném olympijském závodě. Cvičení Čáslavské bylo dynamické a vzrušující,“ psal deník Japan Times. Její výkony mohl poprvé v historii sledovat živě v televizi celý svět díky satelitnímu přenosu. Z Asie tehdy poprvé živě vysílal i Československý rozhlas.
Diváky a posluchače Čáslavská uchvátila mimo jiné na bradlech. Díky dvojnému obratu, který Japonci pojmenovali „ultra C“. „Bylo to proto, že nejvyšším vrcholem obtížnosti byla stupnice typu C. A jim se ten obrat tak líbil, že mu dali název ultra C,“ vysvětlovala už dříve Čáslavská.
Právě tento prvek jí přitom v Tokiu ve finále nevyšel a přišla kvůli němu o další téměř jisté zlato. Čáslavská se však po pádu nevzdala a znovu naskočila na bradla. Nechtěla Japonce zklamat, proto celou sestavu zopakovala i s dvojným ultra C.
Bojovnici Čáslavskou přijal na audienci japonský císař Hirohito. Od jednoho z fanoušků dokonce dostala originální samurajský meč z 6. století. „To pro mě byla nejvyšší medaile z japonské olympiády,“ zdůrazňovala paní Věra, jak velkou hodnotu pro ni tento historický předmět měl. Jak viděli olympijské hry v Tokiu českoslovenští sportovci?
„Byli jsme v úplně jiném světě. Všude svítily neony, to byl pro nás obrovský zážitek. V Československu bylo vše černé a tam to svítilo. I v technologiích byli úplně jinde – třeba ty jejich malinkaté tranzistoráčky,“ vzpomínal dráhový cyklista Jiří Daler, který si právě z Tokia odvezl zlatou olympijskou medaili.
Pokračovat pomocí Google
Pokračovat pomocí Facebooku
Pokračovat pomocí e-mailu